Zkušenosti se svítilnami spínanými prostřednictvím šroubováním hlavy světla jsou všeobecně od doby prvních záložních svítilen typu Halcyon Scout. Tento systém je využíván více výrobci s větší či menší úspěšností, dle kvality provedení. Je velmi jednoduchý na ovládání, maximálně spolehlivý, vylučuje zapnutí i vypnutí omylem a dovoluje použít minimum poruchových součástek.

U záložních svítilen je jeho bezpečné použití závislé na hloubce, jelikož na závit působí zvyšující se tlak okolního vodního prostředí. Může tak dojít k naprosto fatální situaci, kterých jsem pár zažil, kdy po poruše hlavní svítilny není potápěč schopen rozsvítit v hloubce svoji záložní.

 

Hlavních svítilen s tímto typem spínání je kupodivu na trhu velmi málo a objevily se víceméně teprve nedávno, např. Salvo Rebel LED či Dive Rite. Přitom pro použití u hlavní svítilny je tento systém spínání velmi vhodný. Vylučuje totiž její selhání v hloubce vlivem nežádoucí manipulace ze strany uživatele. Ten si snadno zvykne na režim, kdy ji před ponorem rozsvítí a nechá svítit během celé jeho aktivní části. To je logicky nejbezpečnější způsob zacházení s potápěčskou svítilnou, obzvláště pokud ji používáme během ponoru ke komunikaci s okolím.

 

Potápěl jsem se s novou svítilnou Finn Light Basic na mnoha různých lokalitách a zde jsou stručné závěry z jejího používání:

 

Všeobecně, jakoukoli hlavní svítilnu zásadně rozsvěcuji vždy a včas na hladině před ponorem. Těžko se mi pak stane, že by samovolně během něho zhasla (pokud je správně nabitá). Zjistit až během ponoru, že z nějakého důvodu nejde rozsvítit, považuji za školáckou chybu.

 

Na českých lokalitách typu Slapy, Orlík a podobně, je dobře vidět ve dne orientačně do hloubky kolem 10 metrů, zde svítilnu při návratu vypínám na delších dekompresních zastávkách. Není to ale nutné, jelikož vydrží svítit nadprůměrně dlouho.

 

Na čistějších rakouských jezerech svítilnu vypínám při návratu dle okolních podmínek, ale až na delších dekompresních zastávkách okolo 10-20 m hloubky.

 

Při jeskynním potápění a v noci si logicky svítilnou svítím i na suchu před vstupem do vody, a také po výstupu z vody, rozhodně ji nikdy nevypínám ve vodě. Výjimkou jsou vývěry se vstupem na denním světle - ve Francii atd., kde ji eventuelně vypnu v malé hloubce před výstupem z vody.

 

V moři se příliš nepotápím, ale jelikož jsou zde obecně lepší světelné podmínky, dovolí konstrukce uživateli správně udržovanou svítilnu zhasínat či opět rozsvěcovat až do cca -40 m hloubky. Tam ale dlouhé dekompresní zastávky, kde by svítit bylo zbytečné nebo eventuelně rušivé, provádí opravdu málokdo z nás. Jedná se tedy jen o jakousi hypotetickou možnost ovládat něco, co ovládat není třeba.

 

Svítilna bez problémů vydrží hloubky přes -150 m, je velmi lehká a skladná, výrazně ostrý světelný kužel napomáhá srozumitelné signalizaci mezi potápěči, nadstandardní doba provozu je také velké plus pro dlouhé ponory. K tomu použité kvalitní materiály, robustní provedení i příjemně padnoucí Goodmanova ručka. Toto jsou parametry, které mne u svítilen zajímají především.

 

Pavel “Chaluha“ Říha

www.cavediving.cz

Finnsub